Všechny problémy jsou psychosomatické, protože tělo a mysl nejsou dvě oddělené věci. Myšlenka spustí emoci a emoce ovlivní fyzické tělo.

Mysl je vnitřní část těla a tělo je vnější část mysli, takže cokoliv může začít v těle a vstoupit do mysli, nebo naopak. Každý problém je třeba řešit z obou stran současně.

Nemoc přináší poctivost, nemoc ukazuje úkoly.

Různé tělesné funkce pracují v součinnosti a vzniká tak struktura, kterou pociťujeme jako harmonickou a které říkáme zdraví. Pokud jedna funkce selže, ohrozí celou celkovou harmonii a mluvíme o nemoci. Nemoc tedy znamená ztrátu harmonie, narušení dosud vyváženého řádu.

K narušení harmonie dochází ve vědomí, v rovině informace a projevuje se pouze v těle. Tělo je tedy zobrazovací rovina vědomí a tedy i všech procesů a změn, jež probíhají ve vědomí. Jestliže se tedy člověk ocitne ve svém vědomí v nerovnováze, ukáže se to v jeho těle jako symptom.

Nejde jen analyzovat tělesné procesy, je třeba posuzovat i psychickou rovinu.

Projeví-li se v těle symptom, vzbudí větší či menší pozornost a často přeruší kontinuitu dosavadní životní cesty, upoutá pozornost, zájem a energii. Symptom si vynutí, abychom se mu věnovali. Pociťujeme jej ale jako poruchu přicházející z vnějšku, a proto máme většinou jen jeden cíl = odstranit rušivý prvek. Nechceme se dát rušit a začneme proti symptomu bojovat.

Symptom není náhodná událost, je třeba věnovat se výkladu symptomu! Symptom je signál a nosič informace.

V autě jsou na ovládacím panelu různé kontrolky a ty se rozsvítí, když řádně nepracuje nějaká důležitá funkce. Považujeme tento signál za výzvu, abychom auto zastavili. Nezlobíme se na kontrolku, protože nás jen informuje o tom, co se v těle děje. Jinak bychom si poruchy nevšimli tak brzy, protože se stalla v oblasti, do které nevidíme. Bereme tedy rozsvícení kontrolky jako podnět, abychom zavolali mechanika. Jde nám o to, aby zasáhl, kontrolka přestala svítit a my mohli v klidu pokračovat v jízdě. Určitě by nás rozčílilo, kdyby se mechanik rozhodl odstranit závadu tím, že by vyšrouboval žárovku v kontrolce. Je to příliš povrchní řešení. Přijde mi smysluplnější opravit závadu, jež způsobila, že se kontrolka rozsvítila. Rozsvícená kontrolka nás chce přeci na něco upozornit. Symptom je vlastně taky kontrolka. At už se jako symptom projeví cokoliv, jde o zviditelnění skrytého procesu, jež má signalizací přerušit naši dosavadní cestu a poukázat na to, že něco není v pořádku a přimět nás, abychom se pídili po tom, co se děje. Je hloupé zlobit se na symptom a naprosto absurdní pak je chtít jej zneškodnit tím, že mu znemožníme, aby se projevil. Symptomu se nesmí bránit, nýbrž je třeba zjistit a zajistit, aby se stal zbytečný. K tomu je potřeba, abychom od něj odhlédli a podívali se hlouběji, chceme-li se naučit chápat, co nám symptom sděluje.

Je potřeba pochopit rozdíl mezi nemocí a symptomem. Změní to základní postoj vůči nemoci i způsob jakým s ní zachází. Nepovažuje symptom za nepřítele a neusiluje o jeho zneškodnění a zničení. Nýbrž v něm spatřuje partnera, který mu je schopen pomoct najít ono chybějící, a tak překonat vlastní nemoc. Symptom se stává naším učitelem, který nám pomáhá starat se o vlastní vývoj a uvědomění a který umí být velmi přísný a tvrdý. Nemoc zná jen jeden cíl, uzdravit nás.

Je potřeba rozumět řeči symptomu, rozumět psychosomatické řeči=souvislosti těla a mysli. Symptomy jsou naši nejintimnější partneři, protože nás nejlépe znají. Zároveň jsou nejpoctivější a to se nese težce. Neb ani nejlepší přítel by se nikdy neodvážil povědět nám do očí a tak nepřikrášleně celou pravdu, jako to vždy dokážou symptomy. Není tedy divu, že jsme se odnaučili jejich řeči, neboť nepoctivě se žije snáz. Jenže symptomy jednoduše nezmizí, když je nebudeme poslouchat ani chápat, svým způsobem se jimi zabýváme neustále. Když se odvážíme jim naslouchat a komunikovat s nimi, stanou se z nich neúplatní učitelé na cestě ke skutečnému vyléčení.

Symptomy, co se ukazují zas a znovu nám ukazují, že jsme daný problém ještě nevyřešili tak definitivně, jak si myslíme, nemoc způsobuje, že se člověk může vyléčit.

Člověk ale musí přestat se symptomy bojovat, musí se je naučit poslouchat a dívat se, aby poznal, co mu nemoc sděluje. Je třeba umět zpochybnit vlastní názory a představy o sobě.

Pomohu Vám porozumět řeči Vašeho těla. Vysvětlím Vám Vaše konkrétní symptomy a pomohu Vám tak objevit příčiny Vašeho trápení.