Potřebuji utrpení, abych mohla růst? Nebo už můžu růst bez něj? Růst budu tak jako tak, záleží jen na mě, jakou cestu zvolím.

Co nejvíce vyčerpává? Když nežijeme opravdově.

Když něco vidím, tak mám možnost volby. Když to nevidím, připadám si bezmocná a ovládá mě to. A o tom jsou konstelace. Ukazují, co nevidíme, abychom to uviděli – protože pak jedině to můžeme změnit.

Rodinné konstelace jsou hlavně o zodpovědnosti. Přijmout zodpovědnost za svůj život, za své myšlení, za své emoce i za své činy.

Rodinné konstelace projasňují, urychlují, prohlubují.

Konstelace umí:

1. Vyčistí vzduch, sundají nánosy a vrstvy – ukáží realitu.

2. Vnesou jasno do života – člověk vybředne z bahna a může se z nadhledu podívat, jak je to doopravdy. To je jediná možnost, jak něco změnit. Když nevím, jak je to doopravdy, těžko něco doopravdy změním.

3. Vrací nám rozhled a zodpovědnost a vrací nám možnost, žít ten život po svém.

4. Odejmou z člověka tíhu, může zase dýchat, vše je čistější a lehčí.

5. Prožitek zanechává stopy, na rozdíl od terapie, proto jsou nenahraditelné.

6. Pomáhá se zorientovat v rodinném systému. Pomáhá pochopit, že cokoliv se tam stalo, nemá smysl to hodnotit.

7. Je jedno, co si myslím, co mám ve vědomí. Rodinné Konstelace ukazují, jak je to doopravdy v nevědomí. Ukazují to a vynášejí ven.

Vnější svět je zrcadlo. Když mám s někým problém, nemá smysl chtít měnit jeho. On mi jen zrcadlí můj problém. Svítí mi tak na nevědomí, mám možnost si to zvědomit a pak postoj změnit.

Jakmile obviňuješ, tak nepřijímáš svou zodpovědnost.

Konstelace nikdy nepracují s vinou, jen se zodpovědností.

V pýše je falešná síla. Ta pravá síla je ve zranitelnosti. Projít si to zranění a v té bolesti vyrůst.

Netrhají nás na kusy pocity, pocity nás nezabijí. Co nás trhá a zabíjí je to, že s pocity neumíme zacházet, pracovat. Že často nepřipustíme, jaké opravdu máme pocity a nedokážeme navnímat pravou příčinu pocitů.

Máme zodpovědnost za to, co děláme, myslíme a cítíme.